Na okraji kry

Antarktida na první pohled působí klidně a nedotčeně. Za zdánlivým tichem však probíhá hluboká proměna. Obrovské ledové plochy tají, ledovce ustupují a životní prostředí se nevratně mění.

Ve středu obrazu stojí tučňáčí matka se svým mládětem na zúžené ledové kře. Ve srovnání s ohromující krajinou působí drobně, a přesto jsou skutečným středem pozornosti. Jejich blízkost vyjadřuje vzájemné pouto, zatímco rozpadající se ledové plochy zviditelňují jejich zranitelnost.

Svým charakteristickým výtvarným jazykem propojuje Iris Heyn jasné geometrické tvary s cílenými barevnými akcenty a vytváří dílo, které zároveň dojímá i vybízí k zamyšlení. Nejde ani tak o obžalobu jako spíše o tichou připomínku toho, jak vzácná a hodná ochrany je naše planeta a jak bezprostředně spolu souvisejí příroda, změna klimatu a naše budoucnost.